interactive GDPR 2016/0679 CS

„osobními údaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby;

„zpracováním“ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení;

3)	„omezením zpracování“ označení uložených osobních údajů za účelem omezení jejich zpracování v budoucnu;

„profilováním“ jakákoli forma automatizovaného zpracování osobních údajů spočívající v jejich použití k hodnocení některých osobních aspektů vztahujících se k fyzické osobě, zejména k rozboru nebo odhadu aspektů týkajících se jejího pracovního výkonu, ekonomické situace, zdravotního stavu, osobních preferencí, zájmů, spolehlivosti, chování, místa, kde se nachází, nebo pohybu;

„pseudonymizací“ zpracování osobních údajů tak, že již nemohou být přiřazeny konkrétnímu subjektu údajů bez použití dodatečných informací, pokud jsou tyto dodatečné informace uchovávány odděleně a vztahují se na ně technická a organizační opatření, aby bylo zajištěno, že nebudou přiřazeny identifikované či identifikovatelné fyzické osobě;

6)	„evidencí“ jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií, ať již je centralizovaný, decentralizovaný, nebo rozdělený podle funkčního či zeměpisného hlediska;

„správcem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení;

8)	„zpracovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje pro správce;

„příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, kterým jsou osobní údaje poskytnuty, ať už se jedná o třetí stranu, či nikoli. Avšak orgány veřejné moci, které mohou získávat osobní údaje v rámci zvláštního šetření v souladu s právem členského státu, se za příjemce nepovažují; zpracování těchto osobních údajů těmito orgány veřejné moci musí být v souladu s použitelnými pravidly ochrany údajů pro dané účely zpracování;

10)	„třetí stranou“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který není subjektem údajů, správcem, zpracovatelem ani osobou přímo podléhající správci nebo zpracovateli, jež je oprávněna ke zpracování osobních údajů;

11)	„souhlasem“ subjektu údajů jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů;

12)	„porušením zabezpečení osobních údajů“ porušení zabezpečení, které vede k náhodnému nebo protiprávnímu zničení, ztrátě, změně nebo neoprávněnému poskytnutí nebo zpřístupnění přenášených, uložených nebo jinak zpracovávaných osobních údajů;

13)	„genetickými údaji“ osobní údaje týkající se zděděných nebo získaných genetických znaků fyzické osoby, které poskytují jedinečné informace o její fyziologii či zdraví a které vyplývají zejména z analýzy biologického vzorku dotčené fyzické osoby;

14)	„biometrickými údaji“ osobní údaje vyplývající z konkrétního technického zpracování týkající se fyzických či fyziologických znaků nebo znaků chování fyzické osoby, které umožňuje nebo potvrzuje jedinečnou identifikaci, například zobrazení obličeje nebo daktyloskopické údaje;

15)	„údaji o zdravotním stavu“ osobní údaje týkající se tělesného nebo duševního zdraví fyzické osoby, včetně údajů o poskytnutí zdravotních služeb, které vypovídají o jejím zdravotním stavu;

16)

„hlavní provozovnou“:

v případě správce s provozovnami ve více než jednom členském státě místo, kde se nachází jeho ústřední správa v Unii, ledaže jsou rozhodnutí o účelech a prostředcích zpracování osobních údajů přijímána v jiné provozovně správce v Unii a tato jiná provozovna má pravomoc vymáhat provádění těchto rozhodnutí, přičemž v takovém případě je za hlavní provozovnu považována provozovna, která tato rozhodnutí přijala;

v případě zpracovatele s provozovnami ve více než jednom členském státě místo, kde se nachází jeho ústřední správa v Unii, nebo pokud zpracovatel nemá v Unii žádnou ústřední správu, pak ta provozovna zpracovatele v Unii, kde probíhají hlavní činnosti zpracování v souvislosti s činnostmi provozovny zpracovatele, v rozsahu, v jakém se na zpracovatele vztahují specifické povinnosti podle tohoto nařízení;

17)	„zástupcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která je správcem nebo zpracovatelem určena písemně podle článku 27 k tomu, aby správce nebo zpracovatele zastupovala, pokud jde o příslušné povinnosti správce nebo zpracovatele ve smyslu tohoto nařízení;

18)	„podnikem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na její právní formu, včetně osobních společností nebo sdružení, která běžně vykonávají hospodářskou činnost;

19)	„skupinou podniků“ skupina zahrnující řídící podnik a jím řízené podniky;

20)

„závaznými podnikovými pravidly“ koncepce ochrany osobních údajů, kterou dodržuje správce nebo zpracovatel usazený na území členského státu při jednorázových nebo souborných předáních osobních údajů správci nebo zpracovateli v jedné nebo více třetích zemích v rámci skupiny podniků nebo uskupení podniků vykonávajících společnou hospodářskou činnost;

21)	„dozorovým úřadem“ nezávislý orgán veřejné moci zřízený členským státem podle článku 51;

22)

„dotčeným dozorovým úřadem“ dozorový úřad, kterého se zpracování osobních údajů dotýká, neboť:

a)	správce či zpracovatel je usazen na území členského státu tohoto dozorového úřadu;

b)	subjekty údajů s bydlištěm v členském státě tohoto dozorového úřadu jsou nebo pravděpodobně budou zpracováním podstatně dotčeny, nebo

c)	u něj byla podána stížnost;

23)

„přeshraničním zpracováním“ buď:

a)	zpracování osobních údajů, které probíhá v souvislosti s činnostmi provozoven ve více než jednom členském státě správce či zpracovatele v Unii, je-li tento správce či zpracovatel usazen ve více než jednom členském státě; nebo

b)	zpracování osobních údajů, které probíhá v souvislosti s činnostmi jediné provozovny správce či zpracovatele v Unii, ale kterým jsou nebo pravděpodobně budou podstatně dotčeny subjekty údajů ve více než jednom členském státě;

24)

„relevantní a odůvodněnou námitkou“ námitka vůči návrhu rozhodnutí za účelem posouzení, zda došlo k porušení tohoto nařízení, nebo zda je zamýšlený úkon v souvislosti se správcem či zpracovatelem v souladu s tímto nařízením, která jasně dokazuje významnost rizik vyplývajících z návrhu rozhodnutí, pokud jde o základní práva a svobody subjektů údajů, případně volný pohyb osobních údajů v rámci Unie;

25)	„službou informační společnosti“ služba ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 (19);

26)	„mezinárodní organizací“ organizace a jí podřízené subjekty podléhající mezinárodnímu právu veřejnému nebo jiný subjekt zřízený dohodou mezi dvěma nebo více zeměmi nebo na jejím základě.

KAPITOLA II

Zásady

Článek 20

Právo na přenositelnost údajů

1. Subjekt údajů má právo získat osobní údaje, které se ho týkají, jež poskytl správci, ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu, a právo předat tyto údaje jinému správci, aniž by tomu správce, kterému byly osobní údaje poskytnuty, bránil, a to v případě, že:

a)	zpracování je založeno na souhlasu podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo čl. 9 odst. 2 písm. a) nebo na smlouvě podle čl. 6 odst. 1 písm. b); a

b)	zpracování se provádí automatizovaně.

2. Při výkonu svého práva na přenositelnost údajů podle odstavce 1 má subjekt údajů právo na to, aby osobní údaje byly předány přímo jedním správcem správci druhému, je-li to technicky proveditelné.

3. Výkonem práva uvedeného v odstavci 1 tohoto článku není dotčen článek 17. Toto právo se neuplatní na zpracování nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.

4. Právem uvedeným v odstavci 1 nesmí být nepříznivě dotčena práva a svobody jiných osob.

Oddíl 4

Právo vznést námitku a automatizované individuální rozhodování

Článek 21

Právo vznést námitku

1. Subjekt údajů má z důvodů týkajících se jeho konkrétní situace právo kdykoli vznést námitku proti zpracování osobních údajů, které se jej týkají, na základě čl. 6 odst. 1 písm. e) nebo f), včetně profilování založeného na těchto ustanoveních. Správce osobní údaje dále nezpracovává, pokud neprokáže závažné oprávněné důvody pro zpracování, které převažují nad zájmy nebo právy a svobodami subjektu údajů, nebo pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků.

2. Pokud se osobní údaje zpracovávají pro účely přímého marketingu, má subjekt údajů právo vznést kdykoli námitku proti zpracování osobních údajů, které se ho týkají, pro tento marketing, což zahrnuje i profilování, pokud se týká tohoto přímého marketingu.

3. Pokud subjekt údajů vznese námitku proti zpracování pro účely přímého marketingu, nebudou již osobní údaje pro tyto účely zpracovávány.

4. Subjekt údajů je na právo uvedené v odstavcích 1 a 2 výslovně upozorněn a toto právo je uvedeno zřetelně a odděleně od jakýchkoli jiných informací, a to nejpozději v okamžiku první komunikace se subjektem údajů.

5. V souvislosti s využíváním služeb informační společnosti, a aniž je dotčena směrnice 2002/58/ES, může subjekt údajů uplatnit své právo vznést námitku automatizovanými prostředky pomocí technických specifikací.

6. Jsou-li osobní údaje zpracovávány pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely podle čl. 89 odst. 1, má subjekt údajů, z důvodů týkajících se jeho konkrétní situace, právo vznést námitku proti zpracování osobních údajů, které se ho týkají, ledaže je zpracování nezbytné pro splnění úkolu prováděného z důvodů veřejného zájmu.

Článek 26

Společní správci

1. Pokud účely a prostředky zpracování stanoví společně dva nebo více správců, jsou společnými správci. Společní správci mezi sebou transparentním ujednáním vymezí své podíly na odpovědnosti za plnění povinností podle tohoto nařízení, zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů, a své povinnosti poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14, pokud tuto odpovědnost správců nestanoví právo Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje. V ujednání může být určeno kontaktní místo pro subjekty údajů.

2. Ujednání uvedené v odstavci 1 náležitě zohlední úlohy společných správců a jejich vztahy vůči subjektům údajů. Subjekt údajů musí být o podstatných prvcích ujednání informován.

3. Bez ohledu na podmínky ujednání uvedeného v odstavci 1 může subjekt údajů vykonávat svá práva podle tohoto nařízení u každého ze správců i vůči každému z nich.

Článek 27

Zástupci správců nebo zpracovatelů, kteří nejsou usazeni v Unii

1. Pokud se použije čl. 3 odst. 2, správce nebo zpracovatel písemně jmenuje svého zástupce v Unii.

2. Povinnost uvedená v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na:

zpracování, které je příležitostné, nezahrnuje, ve velkém měřítku, zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 nebo zpracování osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10, a u něhož je nepravděpodobné, že by s ohledem na svou povahu, kontext, rozsah a účely představovalo riziko pro práva a svobody fyzických osob; nebo

b)	orgán veřejné moci nebo veřejný subjekt.

3. Zástupce je usazen v jednom z členských států, ve kterém se vyskytují subjekty údajů, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány v souvislosti s nabízeným zbožím či službami, nebo jejichž chování je monitorováno.

4. Zástupce je správcem nebo zpracovatelem zmocněn v tom smyslu, že se na něj vedle správce nebo zpracovatele nebo místo nich mohou obracet zejména dozorové úřady a subjekty údajů ohledně všech otázek souvisejících se zpracováním za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.

5. Tím, že správce nebo zpracovatel jmenuje svého zástupce, nejsou dotčeny právní kroky, které by mohly být zahájeny proti správci nebo zpracovateli samotnému.

Článek 28

Zpracovatel

1. Pokud má být zpracování provedeno pro správce, využije správce pouze ty zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby dané zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení a aby byla zajištěna ochrana práv subjektu údajů.

2. Zpracovatel nezapojí do zpracování žádného dalšího zpracovatele bez předchozího konkrétního nebo obecného písemného povolení správce. V případě obecného písemného povolení zpracovatel správce informuje o veškerých zamýšlených změnách týkajících se přijetí dalších zpracovatelů nebo jejich nahrazení, a poskytne tak správci příležitost vyslovit vůči těmto změnám námitky.

3. Zpracování zpracovatelem se řídí smlouvou nebo jiným právním aktem podle práva Unie nebo členského státu, které zavazují zpracovatele vůči správci a v nichž je stanoven předmět a doba trvání zpracování, povaha a účel zpracování, typ osobních údajů a kategorie subjektů údajů, povinnosti a práva správce. Tato smlouva nebo jiný právní akt zejména stanoví, že zpracovatel:

zpracovává osobní údaje pouze na základě doložených pokynů správce, včetně v otázkách předání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci, pokud mu toto zpracování již neukládají právo Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje; v takovém případě zpracovatel správce informuje o tomto právním požadavku před zpracováním, ledaže by tyto právní předpisy toto informování zakazovaly z důležitých důvodů veřejného zájmu;

b)	zajišťuje, aby se osoby oprávněné zpracovávat osobní údaje zavázaly k mlčenlivosti nebo aby se na ně vztahovala zákonná povinnost mlčenlivosti;

c)	přijme všechna opatření požadovaná podle článku 32;

d)	dodržuje podmínky pro zapojení dalšího zpracovatele uvedené v odstavcích 2 a 4;

e)	zohledňuje povahu zpracování, je správci nápomocen prostřednictvím vhodných technických a organizačních opatření, pokud je to možné, pro splnění správcovy povinnosti reagovat na žádosti o výkon práv subjektu údajů stanovených v kapitole III;

f)	je správci nápomocen při zajišťování souladu s povinnostmi podle článků 32 až 36, a to při zohlednění povahy zpracování a informací, jež má zpracovatel k dispozici;

g)	v souladu s rozhodnutím správce všechny osobní údaje buď vymaže, nebo je vrátí správci po ukončení poskytování služeb spojených se zpracováním, a vymaže existující kopie, pokud právo Unie nebo členského státu nepožaduje uložení daných osobních údajů;

h)	poskytne správci veškeré informace potřebné k doložení toho, že byly splněny povinnosti stanovené v tomto článku, a umožní audity, včetně inspekcí, prováděné správcem nebo jiným auditorem, kterého správce pověřil, a k těmto auditům přispěje.

Pokud jde o první pododstavec písm. h), informuje zpracovatel neprodleně správce v případě, že podle jeho názoru určitý pokyn porušuje toto nařízení nebo jiné předpisy Unie nebo členského státu týkající se ochrany údajů.

4. Pokud zpracovatel zapojí dalšího zpracovatele, aby jménem správce provedl určité činnosti zpracování, musí být tomuto dalšímu zpracovateli uloženy na základě smlouvy nebo jiného právního aktu podle práva Unie nebo členského státu stejné povinnosti na ochranu údajů, jaké jsou uvedeny ve smlouvě nebo jiném právním aktu mezi správcem a zpracovatelem podle odstavce 3, a to zejména poskytnutí dostatečných záruk, pokud jde o zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení. Neplní-li uvedený další zpracovatel své povinnosti v oblasti ochrany údajů, odpovídá správci za plnění povinností dotčeného dalšího zpracovatele i nadále plně prvotní zpracovatel.

5. Jedním z prvků, jimiž lze doložit dostatečné záruky podle odstavců 1 a 4 tohoto článku, je skutečnost, že zpracovatel dodržuje schválený kodex chování uvedených v článku 40 nebo schválený mechanismus pro vydávání osvědčení uvedený v článku 42.

6. Aniž jsou dotčeny individuální smlouvy mezi správcem a zpracovatelem, mohou být smlouvy nebo jiné právní akty podle odstavců 3 a 4 tohoto článku založeny zcela nebo částečně na standardních smluvních doložkách podle odstavců 7 a 8 tohoto článku, mimo jiné i v případě, že jsou součástí osvědčení uděleného správci či zpracovateli podle článků 42 a 43.

7. Pro záležitosti uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku může standardní smluvní doložky stanovit Komise přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.

8. Pro záležitosti uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku může standardní smluvní doložky přijmout dozorový úřad v souladu s mechanismem jednotnosti uvedeným v článku 63.

9. Smlouva nebo jiný právní akt podle odstavců 3 a 4 musí být vyhotoveny písemně, v to počítaje i elektronickou formu.

10. Aniž jsou dotčeny články 82, 83 a 84, pokud zpracovatel poruší toto nařízení tím, že určí účely a prostředky zpracování, považuje se ve vztahu k takovému zpracování za správce.

Článek 37

Jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů

1. Správce a zpracovatel jmenují pověřence pro ochranu osobních údajů v každém případě, kdy:

a)	zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt, s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí;

b)	hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů; nebo

c)	hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v článku 9 a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10.

2. Skupina podniků může jmenovat jediného pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud je snadno dosažitelný z každého podniku.

3. Je-li správce nebo zpracovatel orgánem veřejné moci či veřejným subjektem, může být s přihlédnutím k jejich organizační struktuře a velikosti jmenován jediný pověřenec pro ochranu osobních údajů pro několik takových orgánů nebo subjektů.

4. V jiných případech, než jaké jsou uvedeny v odstavci 1, mohou nebo, vyžaduje-li to právo Unie nebo členského státu, musí pověřence pro ochranu osobních údajů jmenovat správce nebo zpracovatel nebo sdružení a jiné subjekty zastupující kategorie správců či zpracovatelů. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může jednat ve prospěch takovýchto sdružení a jiných subjektů zastupujících správce nebo zpracovatele.

5. Pověřenec pro ochranu osobních údajů musí být jmenován na základě svých profesních kvalit, zejména na základě svých odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany údajů a své schopnosti plnit úkoly stanovené v článku 39.

6. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může být pracovníkem správce či zpracovatele, nebo může úkoly plnit na základě smlouvy o poskytování služeb.

7. Správce nebo zpracovatel zveřejní kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů a sdělí je dozorovému úřadu.

Článek 40

Kodexy chování

1. Členské státy, dozorové úřady, sbor a Komise podporují vypracování kodexů chování, které mají přispět k řádnému uplatňování tohoto nařízení s ohledem na konkrétní povahu různých odvětví provádějících zpracování a na konkrétní potřeby mikropodniků a malých a středních podniků.

2. Sdružení nebo jiné subjekty zastupující různé kategorie správců nebo zpracovatelů mohou vypracovávat kodexy chování nebo tyto kodexy upravovat či rozšiřovat, a to s cílem upřesnit uplatňování ustanovení tohoto nařízení, mimo jiné pokud jde o:

a)	spravedlivé a transparentní zpracování;

b)	oprávněné zájmy, jež správci v konkrétních situacích sledují;

c)	shromažďování osobních údajů;

d)	pseudonymizaci osobních údajů;

e)	informace poskytované veřejnosti a subjektů údajů;

f)	výkon práv subjektů údajů;

g)	informace poskytované dětem a jejich ochranu a způsob získávání souhlasu nositele rodičovské zodpovědnosti nad dítětem;

h)	opatření a postupy uvedené v článcích 24 a 25 a opatření k zajištění bezpečnosti zpracování podle článku 32;

i)	ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovým úřadům a oznamování těchto případů porušení subjektům údajů;

j)	předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím; nebo

k)	mimosoudní vyrovnání a jiné postupy pro řešení sporů mezi správci a subjekty údajů v souvislosti se zpracováním, aniž by byla dotčena práva subjektů údajů podle článků 77 a 79.

3. Vedle správců a zpracovatelů, na něž se vztahuje toto nařízení vztahuje, mohou kodexy chování schválené podle odstavce 5 tohoto článku a mající všeobecnou platnost podle odstavce 9 tohoto článku dodržovat i správci nebo zpracovatelé, na něž se podle článku 3 toto nařízení nevztahuje, s cílem poskytnout vhodné záruky v rámci předání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím za podmínek uvedených v čl. 46 odst. 2 písm. e). Za účelem uplatňování těchto vhodných záruk, a to i pokud jde o práva subjektů údajů, přijmou tito správci nebo zpracovatelé prostřednictvím smluvních nástrojů nebo jiných právně závazných nástrojů závazné a vymahatelné závazky.

4. Kodex chování uvedený v odstavci 2 tohoto článku obsahuje mechanismy, které umožňují subjektu uvedenému v čl. 41 odst. 1 provádět povinné monitorování dodržování jeho ustanovení správci nebo zpracovateli, kteří se zavázali jej dodržovat, aniž tím jsou dotčeny úkoly a pravomoci dozorových úřadů, které jsou příslušné podle článku 55 nebo 56.

5. Sdružení nebo jiné subjekty uvedené v odstavci 2 tohoto článku, které mají v úmyslu vypracovat kodex chování nebo upravit či rozšířit existující kodex, předloží návrh kodexu či návrhy na úpravu či rozšíření kodexu dozorového úřadu, který je příslušný podle článku 55. Dozorový úřad vydá stanovisko k tomu, zda je daný návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu v souladu s tímto nařízením, a pokud shledá, že tento návrh nebo návrh na úpravu ný či rozšíření kodexu poskytuje dostatečné vhodné záruky, schválí jej.

6. Je-li kodex chování nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu schválen v souladu s odstavcem 5 a jestliže se kodex chování nevztahuje na činnosti zpracování v několika členských státech, dozorový úřad daný kodex zaregistruje a zveřejní.

7. Pokud se návrh kodexu chování týká činností zpracování v několika členských státech, předloží dozorový úřad příslušný podle článku 55 návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu před jeho schválením v rámci postupu podle článku 63 sboru a ten vydá stanovisko k tomu, zda je návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu v souladu s tímto nařízením nebo zda v situaci uvedené v odstavci 3 tohoto článku poskytuje vhodné záruky.

8. Pokud se ve stanovisku uvedeném v odstavci 7 potvrdí, že kodex chování nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu je v souladu s tímto nařízením nebo že v situaci uvedené v odstavci 3 poskytují vhodné záruky, předloží sbor své stanovisko Komisi.

9. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnout, že schválený kodex chování, jeho úprava či rozšíření, které jí byly předloženy podle odstavce 8 tohoto článku, mají všeobecnou platnost v rámci Unie. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.

10. Komise zajistí odpovídající zveřejnění schválených kodexů, o nichž bylo v souladu s odstavcem 9 rozhodnuto, že mají všeobecnou platnost.

11. Sbor všechny schválené kodexy chování a jejich úpravy či rozšíření shromáždí v registru a vhodným způsobem je zpřístupní veřejnosti.

Článek 42

Vydávání osvědčení

1. Členské státy, dozorové úřady, sbor a Komise podpoří, zejména na úrovni Unie, zavedení mechanismů pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a zavedení pečetí a známek dokládajících ochranu údajů pro účely prokázání souladu s tímto nařízením v případě operací zpracování prováděných správci a zpracovateli. Zohlední se specifické potřeby mikropodniků a malých a středních podniků.

2. Vedle dodržování správci a zpracovateli, na něž se vztahuje toto nařízení, mohou být mechanismy pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a příslušné pečetě či známky schválené podle odstavce 5 tohoto článku zavedeny rovněž za účelem prokázání existence vhodných záruk poskytnutých správci nebo zpracovateli, na něž se podle článku 3 toto nařízení nevztahuje, v rámci předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím za podmínek uvedených v čl. 46 odst. 2 písm. f). Za účelem uplatňování těchto vhodných záruk, a to i pokud jde o práva subjektů údajů, přijmou tito správci nebo zpracovatelé prostřednictvím smluvních nebo jiných právně závazných nástrojů závazné a vymahatelné závazky.

3. Vydávání osvědčení je dobrovolné a dostupné prostřednictvím postupu, který je transparentní.

4. Osvědčením podle tohoto článku se nesnižuje odpovědnost správce nebo zpracovatele za soulad s tímto nařízením a nejsou jím dotčeny úkoly a pravomoci dozorových úřadů, které jsou příslušné podle článku 55 nebo 56.

5. Osvědčení podle tohoto článku vydávají subjekty pro vydávání osvědčení uvedené v článku 43 nebo příslušný dozorový úřad na základě kritérií jím schválených podle čl. 58 odst. 3 nebo schválených sborem podle článku 63. Jsou-li kritéria schválena sborem, může to vést k vydání společného osvědčení, evropské pečeti ochrany údajů.

6 Správce nebo zpracovatel, který předloží své zpracování mechanismu pro vydávání osvědčení, poskytne subjektu pro vydávání osvědčení uvedenému v článku 43 nebo případně příslušnému dozorovému úřadu veškeré informace a přístup ke svým činnostem zpracování, které jsou pro provedení postupu vydávání osvědčení nezbytné.

7. Osvědčení se vydává správci nebo zpracovateli na dobu nejvýše tří let a lze je obnovit za stejných podmínek, pokud jsou i nadále plněny příslušné požadavky. Nejsou-li požadavky na osvědčení plněny, nebo pokud již přestaly být plněny, subjekty pro vydávání osvědčení podle článku 43 nebo příslušný dozorový úřad uvedené osvědčení odeberou.

8. Sbor všechny mechanismy pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a příslušné pečetě či známky shromáždí v registru a vhodným způsobem je zpřístupní veřejnosti.

Článek 52

Nezávislost

1. Každý dozorový úřad jedná při plnění úkolů a při výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení zcela nezávisle.

2. Člen či členové každého dozorového úřadu musí být při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení i nadále nezávislí na vnějším vlivu, přímém či nepřímém, a od nikoho nesmějí vyžadovat ani přijímat pokyny.

3. Člen či členové každého dozorového úřadu se zdrží jakéhokoli jednání neslučitelného s jejich funkcí a během svého funkčního období nesmějí vykonávat žádnou výdělečnou ani nevýdělečnou pracovní činnost neslučitelnou s touto funkcí.

4. Každý členský stát zajistí, aby byl každý dozorový úřad vybaven lidskými, technickými a finančními zdroji, prostorami a infrastrukturou, které bude potřebovat pro účinné plnění svých úkolů a výkon svých pravomocí, včetně úkolů a pravomocí, jež je třeba plnit v rámci vzájemné pomoci, spolupráce a účasti ve sboru.

5. Každý členský stát zajistí, aby každý dozorový úřad vybíral a měl své vlastní zaměstnance, kteří podléhají výlučně řízení členem či členy tohoto dozorového úřadu.

6. Každý členský stát zajistí, aby každý dozorový úřad podléhal finanční kontrole, která neovlivní jeho nezávislost, a aby měl samostatný veřejný roční rozpočet, který může být součástí celkového zemského nebo státního rozpočtu.

Článek 55

Příslušnost

1. Každý dozorový úřad je na území svého členského státu příslušný k plnění úkolů a výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v souladu s tímto nařízením.

2. Pokud zpracování provádějí orgány veřejné moci nebo soukromé subjekty jednající na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nebo e), je příslušným dozorový úřad dotčeného členského státu. V takových případech se nepoužije článek 56.

3. Dozorové úřady nejsou příslušné k dozoru nad operacemi zpracování, které provádějí soudy jednající v rámci svých soudních pravomocí.

Článek 57

Úkoly

1. Aniž jsou dotčeny další úkoly stanovené tímto nařízením, každý dozorový úřad na svém území:

a)	monitoruje a vymáhá uplatňování tohoto nařízení;

b)	zvyšuje povědomí veřejnosti o rizicích, pravidlech, zárukách a právech v souvislosti se zpracováním a podporuje porozumění těmto otázkám. Zvláštní pozornost se přitom věnuje akcím, které jsou určeny speciálně pro děti;

c)	v souladu s právem členského státu poskytuje poradenství vnitrostátnímu parlamentu, vládě a dalším orgánům a institucím ohledně legislativních a správních opatření týkajících se ochrany práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním;

d)	podporuje povědomí správců a zpracovatelů o jejich povinnostech podle tohoto nařízení;

e)	na požádání poskytuje všem subjektům údajů informace ohledně výkonu jejich práv podle tohoto nařízení a, je-li to vhodné, spolupracuje za tímto účelem s dozorovými úřady v jiných členských státech;

zabývá se stížnostmi, které mu podá subjekt údajů nebo subjekt, organizace či sdružení v souladu s článkem 80, a ve vhodné míře prošetřuje předmět stížnosti a v přiměřené lhůtě informuje stěžovatele o vývoji a výsledku šetření, zejména v případech, kdy je zapotřebí další šetření nebo koordinace s jiným dozorovým úřadem;

g)	s cílem zajistit jednotné uplatňování a prosazování tohoto nařízení spolupracuje s dalšími dozorovými úřady, mimo jiné formou sdílení informací, a s těmito úřady si vzájemně poskytuje pomoc;

h)	provádí šetření o uplatňování tohoto nařízení, mimo jiné na základě informací obdržených od jiného dozorového úřadu či jiného orgánu veřejné moci;

i)	monitoruje vývoj v relevantních oblastech, pokud má vliv na ochranu osobních údajů, zejména vývoj informačních a komunikačních technologií a obchodních praktik;

j)	přijímá standardní smluvní doložky uvedené v čl. 28 odst. 8 a čl. 46 odst. 2 písm. d);

k)	připravuje a udržuje seznam v souvislosti s požadavkem provádět posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle čl. 35 odst. 4;

l)	poskytuje poradenství o operacích zpracování uvedených v čl. 36 odst. 2;

m)	podporuje vypracování kodexů chování podle čl. 40 odst. 1, vydává stanoviska a schvaluje takové kodexy chování, které poskytují dostatečné záruky podle čl. 40 odst. 5;

n)	vybízí k zavedení mechanismů pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a pečetí a známek dokládajících ochranu údajů podle čl. 42 odst. 1 a schvaluje kritéria pro vydávání osvědčení podle čl. 42 odst. 5;

o)	případně provádí pravidelný přezkum osvědčení vydaných v souladu s čl. 42 odst. 7;

p)	navrhuje a zveřejňuje kritéria pro schvalování subjektu pro monitorování kodexů chování podle článku 41 a subjektu pro vydávání osvědčení podle článku 43;

q)	provádí schvalování subjektu pro monitorování kodexů chování podle článku 41 a subjektu pro vydávání osvědčení podle článku 43;

r)	schvaluje smluvní doložky a ustanovení uvedené v čl. 46 odst. 3;

s)	schvaluje závazná podniková pravidla podle článku 47;

t)	přispívá k činnostem sboru;

u)	vede interní záznamy o porušeních tohoto nařízení a o opatřeních přijatých podle čl. 58 odst. 2; a

v)	plní veškeré další úkoly související s ochranou osobních údajů.

2. Každý dozorový úřad usnadňuje podávání stížností uvedených v odst. 1 písm. f) takovými opatřeními, jako je poskytnutí formuláře pro podávání stížností, který lze vyplnit i v elektronické formě, aniž jsou vyloučeny jiné komunikační prostředky.

3. Provádění úkolů každého dozorového úřadu je pro subjekty údajů a pro případné pověřence pro ochranu osobních údajů bezplatné.

4. Jestliže jsou požadavky zjevně nedůvodné nebo nepřiměřené, zejména protože se opakují, může dozorový úřad uložit přiměřený poplatek na základě svých administrativních nákladů nebo odmítnout žádosti vyhovět. Zjevnou nedůvodnost nebo nepřiměřenost žádosti dokládá dozorový úřad.

Článek 59

Zprávy o činnosti

Každý dozorový úřad vypracovává výroční zprávy o své činnosti, které mohou obsahovat seznam druhů ohlášených porušení a druhů opatření přijatých podle čl. 58 odst. 2. Tyto zprávy předkládá vnitrostátnímu parlamentu, vládě a dalším orgánům určeným právem dotčeného členského státu. Dále je zpřístupní veřejnosti, Komisi a sboru.

KAPITOLA VII

Spolupráce a jednotnost

Oddíl 1

Spolupráce

Článek 60

Spolupráce mezi vedoucím dozorovým úřadem a dalšími dotčenými dozorovými úřady

1. Vedoucí dozorový úřad spolupracuje s ostatními dotčenými dozorovými úřady v souladu s tímto článkem ve snaze dosáhnout konsensu. Vedoucí dozorový úřad a dotčené dozorové úřady si vzájemně vyměňují veškeré relevantní informace.

2. Vedoucí dozorový úřad může kdykoliv požádat další dotčené dozorové úřady o poskytnutí vzájemné pomoci podle článku 61 a může provádět společné postupy podle článku 62, zejména pokud jde o vedení šetření nebo monitorování provádění opatření týkajících se správce či zpracovatele usazených v jiném členském státě.

3. Vedoucí dozorový úřad neprodleně sdělí relevantní informace o dané záležitosti ostatním dotčeným dozorovým úřadům. Neprodleně předloží ostatním dotčeným dozorovým úřadům návrh rozhodnutí, aby se k němu vyjádřily, a řádně zohlední jejich stanoviska.

4. Pokud ve lhůtě čtyř týdnů kterýkoliv z ostatních dotčených dozorových úřadů poté, co byl v souladu s odstavcem 3 tohoto článku konzultován, vznese k návrhu rozhodnutí relevantní a odůvodněnou námitku, postoupí vedoucí dozorový úřad v případě, že relevantní a odůvodněnou námitku nesdílí nebo ji považuje za irelevantní či nedůvodnou, záležitost k řešení v rámci mechanismu jednotnosti uvedeného v článku 63.

5. Pokud má vedoucí dozorový úřad v úmyslu vznesenou relevantní a odůvodněnou námitku zohlednit, předloží ostatním dotčeným dozorovým úřadům revidovaný návrh rozhodnutí k vyjádření. Tento revidovaný návrh rozhodnutí podléhá postupu uvedenému v odstavci 4 v rámci dvoutýdenní lhůty.

6. Pokud ve lhůtě uvedené v odstavcích 4 a 5 nevznesl žádný z ostatních dotčených dozorových úřadů námitku proti návrhu rozhodnutí předloženému vedoucím dozorovým úřadem, má se za to, že vedoucí dozorový úřad a dotčené dozorové úřady s tímto návrhem rozhodnutí souhlasí a toto rozhodnutí je pro ně závazné.

7. Vedoucí dozorový úřad dané rozhodnutí přijme, ohlásí je hlavní nebo jediné provozovně správce či zpracovatele a o daném rozhodnutí včetně shrnutí relevantních skutečností a důvodů informuje ostatní dotčené dozorové úřady a sbor. Dozorový úřad, u nějž byla podána stížnost, informuje o daném rozhodnutí stěžovatele.

8. Odchylně od odstavce 7, pokud je stížnost odmítnuta nebo zamítnuta, přijme rozhodnutí dozorový úřad, u nějž byla stížnost podána; tento úřad oznámí rozhodnutí stěžovateli a informuje o něm správce.

9. Pokud se vedoucí dozorový úřad a dotčené dozorové úřady shodnou na tom, že určité části stížnosti odmítnou nebo zamítnou a že budou reagovat na jiné části této stížnosti, přijme se pro každou z těchto částí dané věci samostatné rozhodnutí. Vedoucí dozorový úřad přijme rozhodnutí o části týkající se úkonů souvisejících se správcem, ohlásí je hlavní nebo jediné provozovně správce či zpracovatele na území svého členského státu a informuje o něm stěžovatele, zatímco dozorový úřad stěžovatele přijme rozhodnutí o části týkající se odmítnutí či zamítnutí této stížnosti, oznámí je danému stěžovateli a informuje o něm správce nebo zpracovatele.

10. Poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí vedoucího dozorového úřadu podle odstavců 7 a 9, přijme správce nebo zpracovatel opatření nezbytná k zajištění souladu s daným rozhodnutím, pokud jde o činnosti zpracování prováděné v souvislosti se všemi jeho provozovnami v Unii. Správce nebo zpracovatel oznámí opatření přijatá k zajištění souladu s daným rozhodnutí vedoucímu dozorovému úřadu, který o tom informuje ostatní dotčené dozorové úřady.

11. Pokud má za výjimečných okolností dotčený dozorový úřad důvody se domnívat, že je třeba naléhavě jednat, aby byly ochráněny zájmy subjektů údajů, použije se postup pro naléhavé případy podle článku 66.

12. Vedoucí dozorový úřad a ostatní dotčené dozorové úřady si vzájemně poskytují informace požadované podle tohoto článku, a to v elektronické formě za použití standardizovaného formátu.

Článek 61

Vzájemná pomoc

1. Dozorové úřady si vzájemně poskytují relevantní informace a pomoc v zájmu soudržného provádění a uplatňování tohoto nařízení a zavedou opatření pro účinnou vzájemnou spolupráci. Vzájemná spolupráce zahrnuje zejména žádosti o informace a opatření v oblasti dozoru, například žádosti o předchozí povolení a konzultace, inspekce a šetření.

2. Každý dozorový úřad přijme všechna vhodná opatření, která jsou požadována v odpověď na žádost jiného dozorového úřadu, a to bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce od obdržení této žádosti. K těmto opatřením může patřit zejména předání relevantních informací o průběhu šetření.

3. Žádost o pomoc musí obsahovat všechny potřebné informace včetně svého účelu a důvodů. Vyměňované informace se použijí pouze pro účely, pro které byly vyžádány.

4. Dožádaný dozorový úřad nesmí odmítnout žádosti vyhovět, ledaže:

a)	není pro předmět žádosti nebo pro opatření, o jejichž výkon je žádán, příslušný; nebo

b)	vyhověním žádosti by došlo k porušení tohoto nařízení nebo práva Unie či členského státu, které se na dožádaný dozorový úřad vztahuje.

5. Dožádaný dozorový úřad informuje žádající dozorový úřad o výsledcích nebo případně o pokroku či opatřeních, jež byla přijata k vyřízení žádosti. Jestliže dožádaný dozorový úřad žádosti nevyhoví na základě odstavce 4, uvede důvody svého rozhodnutí.

6. Dožádané dozorové úřady poskytují informace, které po nich žádají jiné dozorové úřady, zpravidla v elektronické formě za použití standardizovaného formátu.

7. Dožádané dozorové úřady za žádné úkony, které provedou na základě žádosti o vzájemnou pomoc, neúčtují poplatky. Ve výjimečných případech se mohou dozorové úřady dohodnout na pravidlech pro vzájemné odškodnění za zvláštní výdaje vyplývající z poskytnutí vzájemné pomoci.

8. Pokud dozorový úřad neposkytne informace uvedené v odstavci 5 tohoto článku do jednoho měsíce od obdržení žádosti jiného dozorového úřadu, může dožadující dozorový úřad přijmout na území svého členského státu předběžné opatření podle čl. 55 odst. 1. V takovém případě se nutnost naléhavě jednat podle čl. 66 odst. 1 považuje za splněnou, což vyžaduje přijetí naléhavého závazného rozhodnutí sboru podle čl. 66 odst. 2.

9. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů určit formát a postupy pro vzájemnou pomoc podle tohoto článku a může určit, jak má probíhat elektronická výměna informací mezi dozorovými úřady navzájem a mezi dozorovými úřady a sborem, zejména pak může určit standardizovaný formát uvedený v odstavci 6 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.

Článek 62

Společné postupy dozorových úřadů

1. Dozorové úřady podle potřeby provádějí společné postupy, včetně společných šetření a společných donucovacích opatření, do nichž jsou zapojeni členové nebo pracovníci dozorových úřadů z jiných členských států.

2. Pokud má správce nebo zpracovatel provozovny v několika členských státech, nebo pokud je pravděpodobné, že operacemi zpracování bude podstatně dotčen významný počet subjektů údajů ve více než jednom členském státě, má dozorový úřad každého z těchto členských států právo účastnit se společných postupů. Dozorový úřad příslušný podle čl. 56 odst. 1 nebo 4 vyzve dozorový úřad každého z těchto členských států k účasti na těchto společných postupech a na žádost některého dozorového úřadu o účast bez odkladu odpoví.

3. Dozorový úřad může v souladu s právem členského státu a s povolením vysílajícího dozorového úřadu svěřovat pravomoci včetně vyšetřovacích pravomocí členům nebo pracovníkům vysílajícího dozorového úřadu zapojeným do společných postupů, nebo pokud to umožňuje právo členského státu hostitelského dozorového úřadu, povolit členům nebo pracovníkům vysílajícího dozorového úřadu, aby vykonávali své vyšetřovací pravomoci v souladu s právem členského státu vysílajícího dozorového úřadu. Tyto vyšetřovací pravomoci mohou být vykonávány pouze pod vedením a za přítomnosti členů nebo pracovníků hostitelského dozorového úřadu. Na členy nebo pracovníky vysílajícího dozorového úřadu se vztahuje právo členského státu hostitelského dozorového úřadu.

4. Pokud pracovníci vysílajícího dozorového úřadu působí v souladu s odstavcem 1 v jiném členském státě, přijímá členský stát hostitelského dozorového úřadu odpovědnost za jejich jednání, včetně odpovědnosti za škody, které tito pracovníci během svých úkonů způsobí, v souladu s právem členského státu, na jehož území působí.

5. Členský stát, na jehož území byla škoda způsobena, nahradí tuto škodu za stejných podmínek, jaké se vztahují na škody způsobené jeho vlastními pracovníky. Členský stát vysílajícího dozorového úřadu, jehož pracovníci způsobí škodu jakékoli osobě na území jiného členského státu, nahradí tomuto jinému členskému státu v plné výši částky, které tento stát jménem dotčených pracovníků vyplatil oprávněným osobám.

6. V případě uvedeném v odstavci 1 a s výjimkou odstavce 5 se každý členský stát zřekne požadavků vůči jinému členskému státu na náhradu škody uvedené v odstavci 4, aniž jsou dotčena jeho práva vůči třetím stranám.

7. Jestliže je plánován společný postup a některý dozorový úřad nesplní do jednoho měsíce povinnost stanovenou v odst. 2 tohoto článku druhé větě, mohou ostatní dozorové úřady přijmout na území svého členského státu v souladu s článkem 55 předběžné opatření. V takovém případě se nutnost naléhavě jednat podle čl. 66 odst. 1 považuje za splněnou, což vyžaduje přijetí naléhavého stanoviska nebo naléhavého závazného rozhodnutí sboru podle čl. 66 odst. 2.

Oddíl 2

Jednotnost

Článek 65

Řešení sporů sborem

1. S cílem zajistit, aby toto nařízení bylo v jednotlivých případech správně a důsledně uplatňováno, přijme sbor závazné rozhodnutí v těchto případech:

pokud v případě uvedeném v čl. 60 odst. 4 vznesl dotčený dozorový úřad relevantní a odůvodněnou námitku vůči návrhu rozhodnutí vedoucího dozorového úřadu nebo pokud vedoucí dozorový úřad zamítl tuto námitku jako irelevantní či nedůvodnou. Závazné rozhodnutí se týká všech záležitostí, které jsou předmětem relevantní a odůvodněné námitky, zejména dojde-li k porušení tohoto nařízení;

b)	pokud existují protikladné názory ohledně toho, který dotčený dozorový úřad je příslušný pro hlavní provozovnu;

c)	pokud v případech uvedených v čl. 64 odst. 1 příslušný dozorový úřad nepožádá o stanovisko sboru nebo pokud se tento úřad neřídí stanoviskem sboru vydaným podle článku 64. V takovém případě může danou záležitost ohlásit sboru kterýkoliv dotčený dozorový úřad nebo Komise.

2. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 přijmou do jednoho měsíce od postoupení dané záležitosti členové sboru dvoutřetinovou většinou. Tato lhůta může být z důvodu složitosti dané záležitosti prodloužena o další měsíc. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 musí být odůvodněno a určeno vedoucímu dozorovému úřadu a všem dotčeným dozorovým úřadům a je pro ně závazné.

3. Pokud sbor nemohl rozhodnutí přijmout ve lhůtách uvedených v odstavci 2, přijme své rozhodnutí do dvou týdnů po uplynutí druhého měsíce uvedeného v odstavci 2 prostou většinou svých členů. Pokud členové sboru hlasují nerozhodně, rozhodnutí se přijme na základě hlasu jeho předsedy.

4. Během lhůt uvedených v odstavcích 2 a 3 nepřijmou dotčené dozorové úřady žádné rozhodnutí o záležitosti předložené sboru podle odstavce 1.

5. Předseda sboru bez zbytečného odkladu oznámí rozhodnutí uvedené v odstavci 1 dotčeným dozorovým úřadům. Uvědomí o tom Komisi. Rozhodnutí se neprodleně zveřejní na internetových stránkách sboru poté, co dozorový úřad oznámil konečné rozhodnutí podle odstavce 6.

6. Vedoucí dozorový úřad nebo dozorový úřad, u nějž byla stížnost podána, přijme své konečné rozhodnutí na základě rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 tohoto článku bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce poté, co sbor oznámil své rozhodnutí. Vedoucí dozorový úřad nebo dozorový úřad, u nějž byla stížnost podána, informuje sbor o dni oznámení svého konečného rozhodnutí správci nebo zpracovateli a subjektu údajů. Konečné rozhodnutí dotčených dozorových úřadů se přijme podle čl. 60 odst. 7, 8 a 9. Konečné rozhodnutí musí odkazovat na rozhodnutí uvedené v odstavci 1 tohoto článku a uvádět, že rozhodnutí zmíněné v uvedeném odstavci bude zveřejněno na internetových stránkách sboru v souladu s odstavcem 5 tohoto článku. Ke konečnému rozhodnutí se přiloží rozhodnutí uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 66

Postup pro naléhavé případy

1. Dotčený dozorový úřad se za výjimečných okolností, kdy se domnívá, že je třeba naléhavě jednat v zájmu ochrany práv a svobod subjektů údajů, může odchýlit od mechanismu jednotnosti uvedeného v článcích 63, 64 a 65 nebo od postupu uvedeného v článku 60 a okamžitě přijmout předběžná opatření s právními účinky na svém území a se stanovenou dobou platnosti, která nepřesáhne tři měsíce. Tento dozorový úřad neprodleně oznámí tato opatření a důvody pro jejich přijetí ostatním dotčeným dozorovým úřadům, sboru a Komisi.

2. Pokud některý dozorový úřad přijal opatření podle odstavce 1 a domnívá se, že je třeba naléhavě přijmout konečná opatření, může požádat sbor o naléhavé stanovisko nebo naléhavé závazné rozhodnutí, přičemž svou žádost o takové stanovisko nebo rozhodnutí odůvodní.

3. O naléhavé stanovisko nebo o naléhavé závazné rozhodnutí může sbor požádat kterýkoli dozorový úřad, jestliže příslušný dozorový úřad nepřijal vhodné opatření v situaci, kdy je třeba naléhavě jednat v zájmu ochrany práv a svobod subjektů údajů, přičemž svou žádost o takové stanovisko či rozhodnutí odůvodní, stejně jako naléhavou potřebu jednat.

4. Odchylně od čl. 64 odst. 3 a čl. 65 odst. 2 se naléhavé stanovisko nebo naléhavé závazné rozhodnutí uvedená v odstavcích 2 a 3 tohoto článku přijímají do dvou týdnů prostou většinou členů sboru.

Článek 68

Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

1. Zřizuje se Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (dále jen „sbor“) jako subjekt Unie s právní subjektivitou.

2. Sbor zastupuje jeho předseda.

3. Sbor tvoří vedoucí jednoho dozorového úřadu z každého členského státu a evropský inspektor ochrany údajů nebo jejich zástupci.

4. Pokud je v některém členském státě za monitorování toho, zda jsou uplatňována ustanovení tohoto nařízení, odpovědný více než jeden dozorový úřad, je v souladu s právem tohoto členského státu jmenován společný zástupce.

5. Komise má právo účastnit se činností a schůzek sboru, aniž by měla hlasovací právo. Komise jmenuje svého zástupce. Předseda sboru informuje Komisi o činnostech sboru.

6. V případech uvedených v článku 65 má evropský inspektor ochrany údajů hlasovací právo pouze pro rozhodnutí týkající se zásad a pravidel použitelných pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jež v podstatě odpovídají požadavkům tohoto nařízení.

Článek 74

Úkoly předsedy

1. Předseda plní následující úkoly:

a)	svolává zasedání sboru a připravuje pro ně pořad jednání;

b)	oznamuje rozhodnutí přijatá sborem podle článku 65 vedoucímu dozorovému úřadu a dotčeným dozorovým úřadům;

c)	zajišťuje včasné plnění úkolů sborem, zejména v souvislosti s mechanismem jednotnosti uvedeným v článku 63.

2. Sbor stanoví ve svém jednacím řádu rozdělení úkolů mezi předsedu a místopředsedy.

Článek 75

Sekretariát

1. Sbor má k dispozici sekretariát, jehož služby poskytuje evropský inspektor ochrany údajů.

2. Sekretariát plní své úkoly výlučně v souladu s pokyny předsedy sboru.

3. Na pracovníky evropského inspektora ochrany údajů podílející se na plnění úkolů svěřených sboru tímto nařízením se vztahují jiné hierarchické linie než na pracovníky podílející se na plnění úkolů svěřených evropskému inspektorovi ochrany údajů.

4. Sbor s evropským inspektorem ochrany údajů v případě potřeby vypracují a zveřejní memorandum o porozumění, jímž se provádí tento článek a vymezují podmínky jejich spolupráce a jenž je použitelný pro pracovníky evropského inspektora ochrany údajů podílející se na plnění úkolů svěřených sboru tímto nařízením.

5. Sekretariát zajišťuje sboru analytickou, administrativní a logistickou podporu.

6. Sekretariát odpovídá zejména za:

a)	každodenní fungování sboru;

b)	komunikaci mezi členy sboru, jeho předsedou a Komisí;

c)	komunikaci s jinými institucemi a veřejností;

d)	využívání elektronických prostředků k interní a externí komunikaci;

e)	překlady relevantních informací;

f)	přípravu zasedání sboru a navazující opatření;

g)	přípravu, navrhování a zveřejňování stanovisek, rozhodnutí o urovnání sporů mezi dozorovými úřady a jiných textů přijímaných sborem.

Článek 77

Právo podat stížnost u dozorového úřadu

1. Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné prostředky správní nebo soudní ochrany, má každý subjekt údajů právo podat stížnost u některého dozorového úřadu, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu zaměstnání nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se subjekt údajů domnívá, že zpracováním jeho osobních údajů je porušeno toto nařízení.

2. Dozorový úřad, kterému byla stížnost podána, informuje stěžovatele o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti soudní ochrany podle článku 78.

Článek 79

Právo na účinnou soudní ochranu vůči správci nebo zpracovateli

1. Aniž je dotčena jakákoli dostupná správní či mimosoudní ochrana, včetně práva na podání stížnosti u dozorového úřadu podle článku 77, má každý subjekt údajů právo na účinnou soudní ochranu, pokud má za to, že jeho práva podle tohoto nařízení byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s tímto nařízením.

2. Řízení proti správci nebo zpracovateli se zahajuje u soudů toho členského státu, v němž má daný správce nebo zpracovatel provozovnu. Řízení se může popřípadě zahájit i u soudů členského státu, kde má subjekt údajů své obvyklé bydliště, s výjimkou případů, kdy je správce nebo zpracovatel orgánem veřejné moci některého členského státu, který jedná v rámci výkonu veřejné moci.

Článek 81

Přerušení řízení

1. Má-li příslušný soud členského státu informace o tom, že u soudu jiného členského státu probíhá řízení týkající se stejného předmětu, pokud jde o zpracování prováděné týmž správcem nebo zpracovatelem, kontaktuje daný soud jiného členského státu, aby existenci takového řízení ověřil.

2. Probíhá-li u soudu jiného členského státu řízení týkající se stejného předmětu, pokud jde o zpracování prováděné týmž správcem nebo zpracovatelem, kterýkoliv z příslušných soudů, u nichž nebylo řízení zahájeno jako první, může své řízení přerušit.

3. Pokud toto řízení probíhá v prvním stupni, kterýkoliv ze soudů, u nichž nebylo řízení zahájeno jako první, se může na návrh jedné ze stran také prohlásit za nepříslušný, je-li soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, příslušný pro daná řízení a spojení těchto řízení je podle práva státu tohoto soudu přípustné.

whereas

(5) Hospodářská a sociální integrace vyplývající z fungování vnitřního trhu vedla ke značnému nárůstu přeshraničních toků osobních údajů.
V celé Unii se zvýšila výměna osobních údajů mezi veřejnými a soukromými aktéry, včetně fyzických osob, sdružení a podniků.
Právo Unie zavazuje vnitrostátní orgány členských států ke spolupráci a výměně osobních údajů, aby mohly plnit své povinnosti nebo provádět úkoly jménem orgánu jiného členského státu.

- = -

(6) Rychlý technologický rozvoj a globalizace s sebou přinesly nové výzvy pro oblast ochrany osobních údajů.
Rozsah shromažďování a sdílení osobních údajů významně vzrostl.
Technologie umožňují jak soukromým společnostem, tak orgánům veřejné moci využívat při provádění jejich činností osobní údaje v nebývalém rozsahu.
Fyzické osoby stále častěji své osobní údaje zveřejňují, a to i v globálním měřítku.
Technologie změnily ekonomiku i společenský život a měly by dále usnadňovat volný pohyb osobních údajů v rámci Unie a předávání do třetích zemí a mezinárodním organizacím a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany osobních údajů.

- = -

(7) Tento vývoj vyžaduje pevný a soudržnější rámec pro ochranu osobních údajů v Unii, jenž by se opíral o důsledné vymáhání práva, a to s ohledem na nezbytnost nastolit důvěru, která umožní rozvoj digitální ekonomiky na celém vnitřním trhu.
Fyzické osoby by měly mít možnost kontrolovat své vlastní osobní údaje.
Měla by být posílena právní a praktická jistota fyzických osob, hospodářských subjektů a orgánů veřejné moci.

- = -

(8) Stanoví-li toto nařízení upřesnění nebo omezení svých pravidel právem členského státu, mohou členské státy začlenit do svého vnitrostátního práva prvky tohoto nařízení, pokud je to nezbytné pro účely soudržnosti a pro učinění vnitrostátních předpisů srozumitelnými pro osoby, na něž se vztahují.

- = -

(50) Zpracování osobních údajů pro jiné účely, než jsou ty, pro které byly osobní údaje původně shromážděny, by mělo být povoleno pouze v případě, kdy je slučitelné s účely, pro které byly osobní údaje původně shromážděny.
V takovém případě není třeba právní základ odlišný od toho, který umožnil shromáždění osobních údajů.
Pokud je zpracování nezbytné ke splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu či při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, mohou být v právu Unie nebo členského státu určeny a vymezeny úkoly a účely, pro které se další zpracování považuje za slučitelné a zákonné.
Další zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely by mělo být považováno za slučitelné zákonné operace zpracování.
Právní základ pro zpracování osobních údajů podle práva Unie nebo členského státu může rovněž posloužit jako právní základ pro další zpracování.
S cílem zjistit, zda je účel dalšího zpracování slučitelný s účelem, pro který byly osobní údaje původně shromážděny, by měl správce, po splnění všech požadavků na zákonnost původního zpracování, vzít mimo jiné v úvahu jakoukoliv vazbu mezi těmito účely a účely zamýšleného dalšího zpracování, kontext, v němž byly osobní údaje shromážděny, zejména přiměřená očekávání ohledně dalšího použití osobních údajů, která mají subjekty údajů na základě svého vztahu se správcem, povahu osobních údajů, důsledky zamýšleného dalšího zpracování pro subjekty údajů a existenci vhodných záruk jak během původních, tak během zamýšlených dalších operací zpracování.

- = -

(63) Subjekt údajů by měl mít právo na přístup ke shromážděným osobním údajům, které se ho týkají, a měl by moci toto právo snadno a v přiměřených odstupech uplatňovat, aby byl o jejich zpracování informován a mohl si ověřit jeho zákonnost.
To zahrnuje právo subjektů údajů na přístup k údajům o svém zdravotním stavu, například k údajům ve své lékařské dokumentaci, která obsahuje například informace o diagnóze, výsledky vyšetření, posudky ošetřujících lékařů a údaje o veškeré léčbě a provedených ošetřeních nebo zákrocích.
Každý subjekt údajů by proto měl mít právo vědět a být informován zejména o tom, za jakým účelem se osobní údaje zpracovávají, případně období, po které budou uchovávány, kdo jsou příjemci osobních údajů, v čem spočívá logika automatizovaného zpracování osobních údajů a jaké mohou být důsledky takového zpracování přinejmenším v případech, kdy je zpracování založeno na profilování.
Je-li to možné, měl by mít správce možnost poskytnout dálkový přístup k bezpečnému systému, který by subjektu údajů umožnil přímý přístup k jeho osobním údajům.
Tímto právem by neměla být nepříznivě dotčena práva ani svobody ostatních, například obchodní tajemství nebo duševní vlastnictví a zejména autorské právo chránící programové vybavení.
Zohlednění těchto skutečností by ovšem nemělo vést k tomu, že by subjektu údajů bylo odepřeno poskytnutí všech informací.
Pokud správce zpracovává velké množství informací týkajících se subjektu údajů, měl by mít možnost před poskytnutím informací požádat subjekt údajů, aby konkrétně uvedl, kterých informací nebo činností zpracování se jeho žádost týká.

- = -

(68) Aby měl subjekt údajů větší kontrolu nad svými údaji, měl by v případě, kdy se osobní údaje zpracovávají automatizovaně, mít též právo získat osobní údaje, které se ho týkají, a jež poskytl správci, ve strukturovaném, běžně používaném, strojově čitelném a interoperabilním formátu a předat je jinému správci.
Správce údajů je třeba podporovat v rozvíjení interoperabilních formátů umožňujících přenositelnost údajů.
Toto právo by se mělo uplatnit v případě, kdy subjekt údajů poskytl osobní údaje na základě svého souhlasu, nebo pokud je zpracování potřebné za účelem plnění smlouvy.
Nemělo by se uplatňovat v případě, kdy je zpracování založeno na jiném právním důvodu, než je souhlas nebo smlouva.
Vzhledem ke své povaze by toto právo nemělo být uplatňováno vůči správcům, kteří zpracovávají osobní údaje v rámci výkonu veřejné moci.
Proto by se nemělo uplatňovat v případě, kdy je zpracování osobních údajů nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje, nebo pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce.
Právo subjektu údajů předat nebo obdržet osobní údaje, které se ho týkají, by nemělo zakládat povinnost správců zavést nebo zachovávat technicky kompatibilní systémy zpracování.
Pokud se určitý soubor osobních údajů týká více než jednoho subjektu údajů, neměla by právem obdržet osobní údaje být dotčena práva a svobody jiných subjektů údajů podle tohoto nařízení.
Tímto právem by dále nemělo být dotčeno právo subjektu údajů dosáhnout výmazu osobních údajů a omezení uvedeného práva, jak je stanoveno v tomto nařízení, a zejména by toto právo nemělo znamenat výmaz osobních údajů týkajících se daného subjektu údajů, které tento subjekt údajů poskytl v rámci plnění smlouvy, v rozsahu, v němž jsou tyto osobní údaje nezbytné pro plnění dané smlouvy, a po dobu nezbytně nutnou pro toto plnění.
Pokud je to technicky možné, měl by mít subjekt údajů právo na to, aby osobní údaje byly předány přímo jedním správcem správci jinému.

- = -

(71) Subjekt údajů by měl mít právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí, a to včetně opatření, které hodnotí osobní aspekty týkající se jeho osoby, vychází výlučně z automatizovaného zpracování a které má pro něj právní účinky nebo se jej podobně významně dotýká, jako jsou automatizované zamítnutí on-line žádosti o úvěr nebo postupy elektronického náboru bez jakéhokoliv lidského zásahu.
Takové zpracování zahrnuje „profilování“, jehož podstatou je jakákoliv forma automatizovaného zpracování osobních údajů hodnotící osobní aspekty vztahující se k fyzické osobě, zejména za účelem analýzy či předvídání aspektů souvisejících s pracovním výkonem subjektu údajů, jeho ekonomickou situací, zdravotním stavem, osobními preferencemi nebo zájmy, spolehlivostí nebo chováním, místem pobytu či pohybu, pokud má pro něj právní účinky nebo se jí podobným způsobem významně dotýká.
Rozhodování založené na takovém zpracování, včetně profilování, by však mělo být umožněno, pokud jej výslovně povoluje právo Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje, mimo jiné pro účely monitorování podvodů a daňových úniků a jejich předcházení, jež jsou v souladu s předpisy, normami a doporučeními orgánů Unie nebo vnitrostátních dozorových úřadů, a s cílem zajistit bezpečnost a spolehlivost služby poskytované správcem, nebo pokud je nezbytné pro uzavření nebo plnění smlouvy mezi subjektem údajů a správcem nebo pokud k tomu subjekt údajů dal svůj výslovný souhlas.
V každém případě by se na takové zpracování měly vztahovat vhodné záruky, které by měly zahrnovat konkrétní informování subjektu údajů a právo na lidský zásah, na vyjádření svého názoru, na získání vysvětlení o rozhodnutí učiněném po takovém posouzení a na napadnutí tohoto rozhodnutí.
Toto opatření by se nemělo týkat dítěte.

- = -

(75) Různě pravděpodobná a závažná rizika pro práva a svobody fyzických osob mohou vyplynout ze zpracování osobních údajů, které by mohlo vést k fyzické, hmotné nebo nehmotné újmě, zejména v případech, kdy by zpracování mohlo vést k diskriminaci, krádeži či zneužití identity, finanční ztrátě, poškození pověsti, ztrátě důvěrnosti osobních údajů chráněných služebním tajemstvím, neoprávněnému zrušení pseudonymizace nebo jakémukoliv jinému významnému hospodářskému či společenskému znevýhodnění, kdy by subjekty údajů mohly být zbaveny svých práv a svobod nebo možnosti kontrolovat své osobní údaje, kdy jsou zpracovávány osobní údaje, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filosofickém přesvědčení nebo členství v odborech, kdy jsou zpracovávány genetické údaje či údaje o zdravotním stavu či sexuálním životě nebo odsouzení v trestních věcech a trestných činů či souvisejících bezpečnostních opatření, kdy jsou za účelem vytvoření či využití osobních profilů vyhodnocovány osobní aspekty, zejména prostřednictvím analýzy nebo odhadu aspektů týkajících se pracovních výsledků, ekonomické situace, zdravotního stavu, osobních preferencí nebo zájmů, spolehlivosti nebo chování, místa pobytu a pohybu, kdy jsou zpracovávány osobní údaje zranitelných osob, především dětí, nebo kdy je zpracováván velký objem osobních údajů a zpracování se dotýká velkého počtu subjektů údajů.

- = -

(78) Pro ochranu práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů je třeba přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby se zajistilo splnění požadavků vyplývajících z tohoto nařízení.
Aby správce mohl doložit soulad s tímto nařízením, měl by přijmout vnitřní koncepce a zavést opatření, která dodržují zejména zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů.
Tato opatření by mohla mimo jiné spočívat v minimalizaci zpracování osobních údajů, co nejrychlejší pseudonymizaci osobních údajů, transparentnosti s ohledem na funkce a zpracování osobních údajů, umožnění subjektům údajů monitorovat zpracování osobních údajů a umožnění správcům vytvářet a zlepšovat bezpečnostní prvky.
Pokud jde o vývoj, koncepci, výběr a používání aplikací, služeb a produktů, které jsou založeny na zpracování osobních údajů nebo osobní údaje za účelem plnění svých funkcí zpracovávají, je třeba zhotovitele těchto produktů, služeb a aplikací vybízet k tomu, aby při vývoji a koncipování těchto produktů, služeb a aplikací zohledňovali právo na ochranu údajů a brali náležitý ohled na stav techniky s cílem zajistit, aby správci a zpracovatelé mohli plnit své povinnosti v oblasti ochrany údajů.
Zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů by rovněž měly být zohledněny v souvislosti s veřejnými zakázkami.

- = -

(80) Pokud správce nebo zpracovatel, který není usazen v Unii, zpracovává osobní údaje subjektů údajů, které se nacházejí v Unii, a tyto činnosti zpracování souvisejí s nabídkou zboží nebo služeb takovým subjektům údajů v Unii bez ohledu na to, zda je vyžadována platba subjektu údajů, nebo souvisejí s monitorováním jejich chování v rozsahu, v němž k tomuto chování dochází v Unii, měl by daný správce nebo zpracovatel jmenovat svého zástupce, ledaže by dotčené zpracování bylo příležitostné, nezahrnovalo by rozsáhlé zpracování zvláštních kategorií osobních údajů nebo osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů a bylo by nepravděpodobné, že by s ohledem na svou povahu, souvislosti, rozsah a účely mohlo toto zpracování představovat riziko pro práva a svobody fyzických osob, nebo ledaže by správce byl orgánem veřejné moci nebo veřejným subjektem.
Zástupce by měl jednat jménem správce nebo zpracovatele a může se něj obracet kterýkoliv dozorový úřad.
Zástupce by měl být výslovně jmenován na základě písemného zmocnění správcem nebo zpracovatelem, aby jednal jejich jménem v souvislosti s povinnostmi správce nebo zpracovatele stanovenými tímto nařízením.
Jmenováním tohoto zástupce není dotčena odpovědnost správce nebo zpracovatele podle tohoto nařízení.
Zástupce by měl vykonávat své úkoly podle zmocnění uděleného správcem nebo zpracovatelem, mimo jiné by měl spolupracovat s příslušnými dozorovými úřady při jakémkoliv úkonu prováděném s cílem zajistit soulad s tímto nařízením.
Vůči jmenovanému zástupci by se v případě neplnění povinností správcem nebo zpracovatelem mělo uplatnit vymáhací řízení.

- = -

(93) V souvislosti s přijetím právního předpisu členského státu, na jehož základě orgán veřejné moci nebo veřejný subjekt plní své úkoly a který danou operaci nebo soubor operací zpracování upravuje, mohou členské státy považovat za nutné provést výše uvedené posouzení před činnostmi zpracování.

- = -

(97) Pokud je zpracování prováděno orgánem veřejné moci, s výjimkou soudů nebo nezávislých justičních orgánů jednajících v rámci svých justičních pravomocí, pokud jej v soukromém sektoru provádí správce, jehož hlavní činnosti spočívají v operacích zpracování, jež vyžadují pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů ve velkém rozsahu nebo pokud hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají ve zpracování zvláštních kategorií osobních údajů a údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů, měla by být správci nebo zpracovateli při monitorování toho, zda je zajištěn vnitřní soulad s tímto nařízením, nápomocna osoba s odbornými znalostmi v oblasti právních předpisů a postupů týkajících se ochrany údajů.
V soukromém sektoru souvisejí hlavní činnosti správce s jeho základními činnostmi a nevztahují se na zpracování osobních údajů jakožto pomocnou činnost.
Potřebná úroveň odborných znalostí by se měla určit zejména podle prováděných operací zpracování a podle ochrany, která se vyžaduje pro osobní údaje zpracovávané správcem nebo zpracovatelem.
Tito pověřenci pro ochranu osobních údajů, bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance správce, by měli být schopni plnit své povinnosti a úkoly nezávislým způsobem.

- = -

(104) V souladu se základními hodnotami, na kterých je Unie založena a mezi něž patří zejména ochrana lidských práv, by Komise měla při svém hodnocení určité třetí země nebo určitého území nebo konkrétního odvětví v určité třetí zemi zohlednit skutečnost, jak tato třetí země dodržuje zásady právního státu a přístupu ke spravedlnosti, jakož i mezinárodní normy a standardy v oblasti lidských práv a příslušné obecné a odvětvové právní předpisy, včetně právních předpisů týkajících se veřejné bezpečnosti, obrany a národní bezpečnosti, jakož i veřejného pořádku a trestního práva.
Přijetí rozhodnutí o odpovídající ochraně ve vztahu k určitému území nebo konkrétnímu odvětví v určité třetí zemi by mělo zohlednit jasná a objektivní kritéria, jako jsou určité činnosti zpracování a oblast působnosti použitelných právních standardů a právních předpisů platných v dané třetí zemi.
Třetí země by měla nabídnout záruky zajišťující odpovídající úroveň ochrany v zásadě rovnocennou úrovni ochrany zajištěné v Unii, zejména pokud jsou osobní údaje zpracovávány v jednom nebo více konkrétních odvětvích.
Daná třetí země by zejména měla zajistit účinný nezávislý dozor nad ochranou údajů a měla by stanovit mechanismy spolupráce s úřady členských států pro ochranu osobních údajů, přičemž subjektům údajů by měla být poskytnuta účinná a vymahatelná práva a účinná správní a soudní ochrana.

- = -

(116) Předání osobních údajů přes hranice mimo území Unie může fyzické osoby vystavit zvýšenému riziku, že nebudou moci uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů, a zejména se chránit před protiprávním použitím nebo poskytnutím těchto údajů.
Zároveň se může stát, že dozorové úřady nebudou schopny vyřizovat stížnosti nebo provádět šetření týkající se činností prováděných za hranicemi svého státu.
Překážkou pro jejich úsilí o přeshraniční spolupráci mohou být také nedostatečné preventivní nebo nápravné pravomoci, rozdíly v právní úpravě a praktické překážky, například omezené zdroje.
Proto je třeba podporovat užší spolupráci mezi dozorovými úřady zabývajícími se ochranou osobních údajů s cílem napomoci jim při výměně informací a provádění šetření ve spolupráci s příslušnými mezinárodními partnery.
Pro účely vypracování mechanismů mezinárodní spolupráce s cílem usnadnit a poskytovat vzájemnou mezinárodní pomoc při prosazování právních předpisů na ochranu osobních údajů by si Komise a dozorové úřady měly při činnostech souvisejících s výkonem svých pravomocí vyměňovat informace a spolupracovat s příslušnými orgány ve třetích zemích, na základě vzájemnosti a v souladu s tímto nařízením.

- = -

(117) je Zásadním prvkem ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů je zřízení dozorových úřadů, jež mohou v členských státech plnit své úkoly a vykonávat své pravomoci zcela nezávisle. Členské státy by měly mít možnost zřídit více než jeden dozorový úřad, aby zohlednily své ústavní, organizační a správní uspořádání.

- = -

(121) Obecné podmínky pro člena nebo členy dozorového úřadu by měly být v každém členském státě upraveny právním předpisem, a zejména by měly stanovit, že tito členové mají být jmenováni transparentním způsobem parlamentem, vládou nebo hlavou dotčeného členského státu na návrh vlády nebo člena vlády, parlamentu nebo jeho komory, anebo nezávislým subjektem pověřeným právem členského státu.
V zájmu zajištění nezávislosti dozorového úřadu by jeho člen nebo členové měli jednat poctivě a zdržet se jakéhokoliv jednání neslučitelného s výkonem jejich funkce a během svého funkčního období by neměli vykonávat žádnou výdělečnou ani nevýdělečnou pracovní činnost neslučitelnou s touto funkcí.
Dozorový úřad by měl mít vlastní pracovníky, které vybere dozorový úřad nebo nezávislý orgán zřízený podle práva členského státu a kteří by měli podléhat výhradně vedení člena či členů daného dozorového úřadu.

- = -

(122) Každý dozorový úřad by měl být na území svého vlastního členského státu příslušný k výkonu pravomocí a plnění úkolů, které mu byly svěřeny v souladu s tímto nařízením.
To by se mělo týkat zejména zpracování v souvislosti s činnostmi provozovny správce nebo zpracovatele na území jejich vlastního členského státu, zpracování osobních údajů prováděného orgány veřejné moci nebo soukromými subjekty jednajícími ve veřejném zájmu, zpracování dotýkajícího se subjektů údajů na jeho území nebo zpracování prováděného správcem či zpracovatelem, který není usazen v Unii, v případě zacílení na subjekty údajů mající bydliště na jeho území.
To by dále mělo zahrnovat vyřizování stížností podaných subjekty údajů, provádění šetření ohledně uplatňování tohoto nařízení a zvyšování povědomí veřejnosti o rizicích, pravidlech, zárukách a právech, pokud jde o zpracování osobních údajů.

- = -

(125) Vedoucí dozorový úřad by měl být příslušný k přijímání závazných rozhodnutí o opatřeních, aby tak uplatnil pravomoci, které svěřuje toto nařízení.
Ve své funkci vedoucího dozorového úřadu by měl do rozhodovacího procesu úzce zapojit dotčené dozorové úřady a jejich činnost koordinovat.
Pokud se rozhodne o zamítnutí stížnosti subjektu údajů zcela či částečně, měl by toto rozhodnutí přijmout dozorový úřad, u nějž byla stížnost podána.

- = -

(127) Každý dozorový úřad, který nejedná jako vedoucí dozorový úřad, by měl být příslušný k projednávání místních případů, kdy je správce nebo zpracovatel usazen ve více než jednom členském státě, avšak předmět určitého zpracování se týká pouze zpracování prováděného v jediném členském státě a zahrnuje pouze subjekty údajů v tomto jediném členském státě, například jsou-li předmětem zpracování osobní údaje zaměstnanců v konkrétním zaměstnaneckém kontextu určitého členského státu.
V takových případech by měl tento dozorový úřad o této záležitosti neprodleně informovat vedoucí dozorový úřad.
Po obdržení těchto informací by měl vedoucí dozorový úřad rozhodnout, zda se bude danou záležitostí zabývat podle ustanovení o spolupráci mezi vedoucím dozorovým úřadem a dalšími dotčenými dozorovými úřady, či zda se jí má na místní úrovni zabývat dozorový úřad, který vedoucí dozorový úřad informoval.
Při rozhodování o tom, zda se bude záležitostí zabývat, by měl vedoucí dozorový úřad zohlednit, zda se v členském státě dozorového úřadu, který jej informoval, nachází provozovna správce nebo zpracovatele, s cílem zajistit účinný výkon rozhodnutí vůči správci nebo zpracovateli.
Pokud vedoucí dozorový úřad rozhodne, že se záležitostí zabývat bude, měl by mít dozorový úřad, který jej informoval, možnost předložit návrh rozhodnutí, které by vedoucí dozorový úřad měl co nejvíce zohlednit při přípravě svého návrhu rozhodnutí v rámci tohoto mechanismu jediného kontaktního místa.

- = -

(129) Aby se zajistilo jednotné monitorování a prosazování tohoto nařízení v celé Unii, měly by mít dozorové úřady v každém členském státě tytéž úkoly a účinné pravomoci, včetně pravomocí provádět šetření, ukládat nápravná opatření a sankce, vydávat povolení a poskytovat poradenství, zejména v případech stížností fyzických osob, a aniž jsou dotčeny pravomoci orgánů příslušných podávat obžalobu podle práva členského státu, pravomoci upozorňovat justiční orgány na porušení tohoto nařízení a obrátit se na soud.
Mezi tyto pravomoci by měla rovněž patřit pravomoc vydávat dočasné nebo trvalé omezení zpracování, včetně jeho zákazu. Členské státy mohou vymezit další úkoly související s ochranou osobních údajů podle tohoto nařízení.
Pravomoci dozorových úřadů by měly být vykonávány v souladu s vhodnými procesními zárukami stanovenými v právu Unie a členského státu, nestranně, spravedlivě a v přiměřených lhůtách.
Každé opatření by zejména mělo být vhodné, nezbytné a přiměřené, aby byl s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu zajištěn soulad s tímto nařízením, mělo by respektovat právo všech osob být vyslechnuty dříve, než bude přijato jakékoliv individuální opatření, které by na ně mělo nepříznivý dopad, a nemělo by pro dotčené osoby znamenat zbytečné náklady a přílišné obtíže.
Pravomoci provádět šetření, pokud jde o přístup do prostor, by měly být vykonávány v souladu s příslušnými požadavky procesního práva členského státu, jako je například požadavek obstarat si předem soudní povolení.
Každé právně závazné opatření dozorového úřadu by mělo mít písemnou formu, být jasné a jednoznačné, uvádět dozorový úřad, který je vydal, a datum svého vydání, mělo by být opatřeno podpisem vedoucího či vedoucím zmocněného člena dozorového úřadu a obsahovat odůvodnění opatření a odkaz na právo na účinnou právní ochranu.
Tím by však neměly být vyloučeny další požadavky podle procesního práva členského státu.
Přijetí právně závazného rozhodnutí znamená, že může dojít k soudnímu přezkumu v členském státě dozorového úřadu, který rozhodnutí přijal.

- = -

(130) Pokud dozorový úřad, jemuž byla stížnost podána, není vedoucím dozorovým úřadem, měl by s ním vedoucí dozorový úřad úzce spolupracovat v souladu s ustanoveními o spolupráci a jednotnosti obsaženými v tomto nařízení.
V těchto případech by vedoucí dozorový úřad měl při přijetí opatření s právními účinky, včetně uložení správních pokut, v maximální míře zohlednit stanovisko dozorového úřadu, jemuž byla stížnost podána a jenž by měl i nadále mít pravomoc provádět společně s příslušným dozorovým úřadem jakékoliv šetření na území svého členského státu.

- = -

(137) Může se vyskytnout naléhavá potřeba konat z důvodu ochrany práv a svobod subjektů údajů, zejména pokud hrozí, že výkon některého z práv subjektu údajů by mohl být značně ztížen.
Dozorový úřad by proto měl mít možnost v řádně odůvodněných případech přijmout na svém území prozatímní opatření se stanovenou dobou platnosti, která by neměla být delší než tři měsíce.

- = -

(139) Za účelem podpory důsledného uplatňování tohoto nařízení by sbor měl být zřízen jako nezávislý subjekt Unie.
Aby sbor mohl plnit své cíle, měl by mít právní subjektivitu.
Sbor by měl zastupovat jeho předseda.
Sbor by měl nahradit pracovní skupinu pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, zřízenou směrnicí 95/46/ES.
Měl by být složen z vedoucího dozorového úřadu každého členského státu a evropského inspektora ochrany údajů nebo jejich příslušných zástupců.
Komise by se měla na jeho činnosti sboru podílet bez hlasovacího práva a evropský inspektor ochrany údajů by měl mít zvláštní hlasovací práva.
Sbor by měl přispívat k jednotnému uplatňování tohoto nařízení v celé Unii, například poskytovat Komisi poradenství, zejména ohledně úrovně ochrany ve třetích zemích nebo v mezinárodních organizacích, a podporovat spolupráci dozorových úřadů v celé Unii.
Sbor by měl při plnění svých úkolů jednat nezávisle.

- = -

(140) Sboru by měl být nápomocen sekretariát, jehož služby zajistí evropský inspektor ochrany údajů.
Pracovníci evropského inspektora ochrany údajů podílející se na plnění úkolů svěřených sboru tímto nařízením by měli své úkoly plnit výhradně na základě pokynů a pod vedením předsedy sboru.

- = -

(141) Každý subjekt údajů by měl mít právo podat stížnost u jediného dozorovému úřadu, zejména v členském státě, kde má své obvyklé bydliště, a právo na účinnou soudní ochranu v souladu s článkem 47 Listiny, jestliže se domnívá, že byla porušena jeho práva podle tohoto nařízení, nebo pokud dozorový úřad na stížnost nereaguje, stížnost zcela či částečně odmítne či zamítne, nebo pokud nekoná, přestože je to nutné z důvodu ochrany práv subjektu údajů. Šetření, které následuje po podání stížnosti, by mělo být s výhradou soudního přezkumu provedeno v rozsahu, jenž je v daném případě přiměřený.
Dozorový úřad by měl subjekt údajů v přiměřené lhůtě informovat o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku.
Je-li v dané věci zapotřebí další šetření nebo koordinace s jiným dozorovým úřadem, měl by být subjekt údajů informován průběžně.
S cílem usnadnit podávání stížností by měl každý dozorový úřad přijmout určitá opatření, například poskytnout formulář pro podání stížnosti, který lze vyplnit i elektronicky, aniž by byly vyloučeny další komunikační prostředky.

- = -

dal 2004 diritto e informatica